Blog není aktuální

Omlouváme se všem kdo nás sledovali na blogu, ale jistě jste si už všimli, že nepříbývají nové záznamy. To je částečně dáno narozením druhého dítěte a částečně i tím, že se chystáme více komunikovat přes naše vlastní webové stránky - toho času v poslední fázi přestavby a také proto, že jsme začali používat facebook, kde se k nám můžete přidat.

Takže aktuální informace najdete na stránkách www.ekostatek.cz a
na facebooku - http://www.facebook.com/pages/Ekostatek-Vlkane%C4%8D/255298647843969. Za vaše líbí se mi! budeme vděčni:-))


V současnosti přijímáme nové členy do pražského bedýnkového systému a rekonstruujeme prostory na konzervárnu.

Děkujeme všem za vaší přízeň.

Několik volných míst na velké bedýnky!!

V důsledků přesunů a hlavně chaosu v náhradnících tímto vyhlašuji možnost se přihlásit na odběr velkých bedýnek (400 Kč) a to v termínu ihned!! Hned na dnešek je jedna bedýnka volná. Bližší informace poskytnu na mailu (diana zavináč preklad tečka cz - složení, organizace apod.). Vyzvedávání možné jednou za 14 dní v pondělí a od léta dle výběru. Výdej je pouze ve Vinotéce Na Slupi 14 na Praze 2.

Pouze vážní zájemci, kteří to nemají daleko a budou schopni si odpovědně vyzvedávat. Díky.

Aktuálně v bedýnkách:
Máme přivezený první letošní biochřest ze Slovenska.
Bude i medvědí česnek.
Už sklízíme i první bylinky - bude pažitka nebo petrželka dle výběru.
A doplněno z čerstvých věcí - dubolistý salát.
Jinak samozřejmě brambory, mrkev, cibule, topinambury.

Takže už je opravdu jaro.
Na místě jako obvykle budou k dispozici vejce a mléčné výrobky (včetně domácího tvarohu). Trvale bio med, bio víno, bio čokolády a spousta dalšího.

Proces líhnutí indických běžců

Protože jsem na facebooku slíbila, že nafotím prosvěcování vajec v líhni a protože s facebookem si moc netykám a nevím jak tam vložit fotky, tak jsem si řekla, že z toho udělám příspěvek na blog:-))



Tak takovýmto bazmekem prosvěcujeme:-)) Je to ostřihnutá plechovka od energydrinku, kterou jen tak lehce navlékám na starou lampičku, do které jsem předtím vyměnila úspornou žárovku 11W (abych neupekla vajíčka neúspornou).



Takhle krásně vypadá vejce po šesti dnech v líhni (normálně prosvěcíme až sedmý den, ale chtěla jsem zkontrolovat oplodněnost před prodejem násadových vajec). A vyřadila jsem z asi 32 kusů jedno jedinné "čisté".



Jiné vejce, další úhel pohledu. Velikost žilek může být odlišná u různých vajec - starší vejce se vyvíjí pomaleji, nebo i může být nerovnoměrně rozložená teplota v líhni, což bude i náš případ. Máme dost jednoduchý model, ale mnohdy je v jednoduchosti síla (a příroda si vždycky poradí:-)



Takhle už vypadá téměř 14denní vejce. Je daleko tmavší a ten nejtmavší bod uprostřed sítě žilek by se měl viditelně hýbat a být narostlý. Vzduchá bublina je jasně vidět a je zvětšená. Při dalším prosvědcení za týden už bude vejce úplně tmavé.



A tady už máme vejce, ze kterých kachňátka už nebudou...
Tohle nahoře odumřelo v prvním týdnu v líhni.



Tohle odumřelo v průběhu druhého týdne v líhni. U zárodku se vytvořila podivná vzduchová bublina a celé je to takové divné. Opět příčina neznámá.



Tohle nahoře je tzv. "čisté" vejce - neoplodněné. Jak sami vidíte je úplně prázdné. Bylo jediné z asi 32 vajec. To je velmi dobré skóre.



A tady už následuje vejce odumřelé v prvním týdnu - tady je to pravděpodobně infekce z mikropraskliny. A možná bylo dokonce "čisté".



A tady je to hodně podobné, jen s tím rozdílem, že infekce proběhla až v druhém týdnu.

Další dvě vejce jsem musela vyřadit, protože sice se v nich vyvíjel zárodek, ale byla prasklá. Prý se to dá někdy zachránit přelepením, ale já to jednou zkoušela u maransek a po dalším týdnu jsem to vejce stejně vyndala, protože se nejdřív úplně roztáhlo a byly mezi prasklinami mezery a pak se zase zatáhly, ale začalo smrdět.

Tak to byl náš líhňařský speciál. jsem docela hrdá na to, že na těch fotkách je vůbec něco vidět:-))

Přišlo opravdu jaro - kuřátka

Protože jsme si pořídili líheň a začali jsme se věnovat více drůběži, tak Vám můžu předvést líhnutí kuřátka.

Podařilo se mi to sem nahrát opačně, takže líhnutí v přímém přenosu pozpátku:-)) Tady už Nikolka třímá naše největší kuřátko. Chtěla by je chovat pořád a my se trochu bojíme, aby to s tou láskou a mazlením nepřehnala a kuřátka to přežila:-)


Tady je kuřátko vyloupnuté. Jsou to Maransky a líhli jsme je v líhni - samozřejmě. Taky jich nemáme moc, protože hodně vajíček bylo neoplodněných. Přece jen byla ještě dost zima, když jsme je tam dávali.



Tady se akorát vylouplo. Kuřátka jsou ve vajíčku strašlivě zkroucená a samozřejmě jsou mokrá, když se vylíhnou.



Ven se dostávájí i po dvoudenním boji (ale to je spíš výjimka), ale naklování 24 hodin je ještě docela normální.



Vejce nesmí být příliš vyschlé, jinak by se mučátku nepodařilo se dostat ven.



Aby se dostali ven musí si obklovat kruh kolem dokola vajíčka a pak v tomto kruhu vejce rozlomit.



Začínájí tím, že si vyklovnou malinkou dírku, kterou pak ty další hodiny dýchají - to je vidět na vajíčku vpravo.


Další lihňařský seriál bude o kachnách, už nám začaly nést indičtí běžci i pižmovky, tak jim první vajíčka beru a budu plnit líheň. Ty další pak necháme vysedět pižmovkám.

Stavební práce na statku a návštěva na Kopanicích

Jak se trochu oteplilo, tak jsme se pustili do podlah. Tady už je vidět stávající fáze, přes betonové patky jsou položené trámy 8x14, mezi ně do výše patek půjde nasypat liapor, který máme slíbený od faráře:-)) A pod podlahou bude vzduchová vrstva, která je propojená přes dvě místnosti odvětrávaná do pece na chleba (uzavíratelně). Mezi beton a trámy ještě přijde mirelon s fólií (kousky) a pak opětmirelon na trámy pod palubky - a když píšu palubky myslím pořádné paluby - máme výšku nějakých 4,4 cm:-))



A takhle úchvatně vypadal Standa u těch trámů, když ještě byly venku. Bohužel jsem ho nezvládla vyfotit s motorovou pilou, protože mi došla baterka v mobilu. Ale musím říct, že když se farmář pouští do tesařiny, tak zásadně motorovou pilou:-)) A šlo mu to moc pěkně - s chirurgickou přesností.



O víkendu jsme se jeli podívat na kamarády - já a Nikolka - a na školení ovocnářů v Hostětíně - Standa. Obojí jsme zvládli v jednom místě. Předali jsme chovné kachny a my s kamarády a dětmi jsme se podívali ještě k jiným kamarádům na Slovenskou hranici na pravé kopanice. Nejsem si jistá malým nebo velkým "k" - budu se tedy držet malého:-))

Počasí nám panovalo veskrze předjarní. Tak jsme celou sobotu strávili venku.
Na fotce krásný kopaničářský domeček ve fázi rekonstrukce. Přišla jsem si jako doma:-(( V popředí nejkrásnější dítě na světě - Nikolka.



Takovéhle kupy sena se u nás hned tak nevidí. Zcela vzorné:-)



Koně a oslík v jarním slunci. Za nimi výhled do údolí. Vysokobřezí kravky a koza s kůzlaty jsou zavřené v chlévě, který jsem zapoměla vyfotit.



A u štítu si povšimněte kadibudky s nejkrásnějším výhledem široko daleko - směrem přes koně na kopce a do údolí.



Na první pohled veliká romantika, na ten druhý velmi tvrdý kraj a navíc v okolí povětšinou jen chalupáři. Škola a školka strašně daleko a v zimě problematická dostupnost. Ale obyvatelé této kouzelné chaloupky vypadají šťastně a spokojeně.

Ze dvora - kačeny a kočeny

nevím jak to ostatní dělají, ale mne se prostě nedaří vyfotit detailní záběry našich indických běžců. protože už začínáme brát záznamy na jarní líhnutí, tak jsem chtěla udělat profilový příspěvek rodičům ... Je pravda, že foťák už delší dobu nemůžu najít, tak fotím jen na mobil a tak pořádný zoom prostě neudělám.

Tak to zkusím i takto na dálku.



Nejkrásnější kačenky jsou Hnědka a Hnědule, které nejsou skoro ani vidět (uprostřed a vlevo vzadu). Mají nádhernou typickou kresbu (i zobáku a nohou) a výborné držení těla. To Bělka (v pravo vzadu), Světlana (druhá zleva) a Stříbra (první z leva) nám trochu přidělaly starosti jak zesvětlaly. Jinak v typu jsou krásné, ale Bělka je na hranici vyloučení z divokého zbarvení, kvůli bílé pod zobákem (v Anglii nepřípustné, u nás nevím). Světlana je pěkná, ale trochu svělejší. A Stříbře se udělaly na bocích pod ocasem stříbrné plotny. Naštěstí všechny zachovávají typickou divokou kresbu i znaky a zbarvení zobáku a nohou.

Kačeři jsou na tom podobně - Slepýš (zády) po přeléčení infekce očí opět trochu vidí a paradoxně (nebo taky typicky a naschvál) je v barevném rázu nejlepší. Má nejvybarvenější náprsenku i nádherně vyvinuté perlení zad a boků. Kvůli jeho hendikapu mu asi necháme jenom Světlanu, která se od něj beztak nehne. Tlusťoch (vpravo) se nám v karanténě hodně zakulatil a už připomíná spíš kachnu divokou - doufáme, že to vyběhá. Jinak je moc pěkný, jen mu přes zimu vybledla náprsenka. Taky mu pořádně dává zabrat Mlaďoch (uprostřed), který má nejdelší krk a je zdaleka nejdrzejší. Ten půjde do chovného kmenu z hnědýma holkama. Sám má kresbu docela pěknou, jen čekám jak se mu vyvine náprsenka (trochu se bojím jemné bílé kresby, která je tam naznačená) - jejich mladé bychom si rádi vybrali na podzimní až jarní výstavy na ohodnocení. (Já teda osobně moc věřím i Slepýšovi a Světlaně, myslím, že z jejich spojení by mohli být pěkní v typu i barvě - byď trochu světlejší).



No snad jsem to nepřehnala:-) Pro většinu běžných chovatelů je asi nejdůležitější úplně něco jiného - a to je jejich schopnost sežrat cokoliv živé (nejen slimáky). To se jim v tomhle ročním období moc nedaří, ale statečně to zkouší a hledají a slupnou cokoliv. Taky jsou strašně hluční:-))



Ale asi to nebude kvůli strachu z kachen, proč se kočky odebraly na střechu přístavku a tam se nahřívaly. A samozřejmě se stihly poškádlit.



A tady ukázka z dalšího chovného programu - pižmovka domácí - omladina, uprostřed máma kachna a vpravo vzadu budoucí otec klanu z jiného chovu. V současnosti doprodáváme kačery (kačenky už jsou všechny zamluvené a další musejí dorůst) a snažíme se vyhnout tomu, abychom je museli zabíjet (k malé radosti našich zákazníků, kteří se na ně už moc těší).
Ale většina z nich je tak pěkná, že by jich na pekáč byla škoda.

Po dlouhé pauze - novinky ze dvora

Tak i přes mé původní předsevzetí, že se budu snažit abych napsala alespoň jeden příspěvek měsíčně, to prostě nějak nevyšlo. Ono ani teď úplně nevím o čem psát, pořád se děje to samé a pořád je spousta práce, ale zase po delší době a problémech s notebookem se mi podařilo přimět software k mobilu se nainstalovat a tak mohu stahovat fotky aspoň z mobilu. Bylo to tedy nervy drásající, ale vydržím hodně:-))) Foťák nemůžu najít...

Tak jsem si pro Vás připravila pár fotek ze dvora (i když to bylo nastavené na malé rozlišení a není to nic moc)

K obyvatelům dvora patří čtyři kočky - myšilovky. Tři jsou přivezené programově, originál česká mourovaná pojmenovaná Máma kočka a její dvě koťata (na fotce nevyfotitelný Kubík. Nevyfotitelný proto, že se snaží mazlit s objektivem:-), černý Mikýsek je taky téměř nevyfotitelná, ta se zase promtně odebrala na nejbližší strom. K těm se přidalo už na podzim jedno špatně chodící a dost zubožené černé kotě, které jsme neměli to srdce vyhodit a zůstalo na krmení v polodivokém stavu. Jmenuje se Anička (pojmenovala Nikolka po své kamarádce).



Kočky ale vůbec nejsou nejdůležitějšími obyvateli dvora, i když jejich zásluha na deratizaci je zcela evidentní. Po jejich příchodu nastal totální masakr všeho živého ve vhodné velikosti.

Další masakristi jsou na snímku indičtí běžči - ty zase masakrují slimáky a to spolehlivě. Bohužel nám jeden oslepl (pravděpodobně na nějaký druh zákalu) a tak zatím marně sháníme nového, aby nebylo moc kačenek na jednoho kačera. Přijímáme již záznamy na letošní kachňata, takže pokud Vás trápí zahrada plná slimáků, tak se ozvěte. Na rozdíl od mnoha jiných jsme u svých divoce zbarvených schopni rozeznat co bude kachna a co kačer již v několika týdnech, dávno před přepeřením. Hlavně kvůli nim si přeju k narozeninám líheň, protože indičtí běžci opravdu špatně sedí na vejcích a přitom jich snesou strašnou spoustu.



Nejen běžci ale brouzdají po dvoře. V současnosti na něm žije dalších asi 15 pižmových kachen a odrostlých káčat a jeden táta kačer...




...a dalších 25 je jich ve chlévě kvůli zimě. Ze všech necháme pár zájemců vybrat si do chovu a zbytek půjde na zabití a prodej, tak během měsíce.



Zvěřinec se utěšeně rozrůstá i do králíkárny. Zatím je tu Ušáček sám, ale už mu hledáme holku, aby z něj (jak Nikolka říká) mohl být táta králík. Takže pokud někdo máte pěknou mladou holku Novozélandského bílého sem s ní:-))



A jako poslední je tu pán celého dvora a tvorstva, no s kačerem napůl, ale nějak si "do zelí" nelezou, nás úžasný a majestátní kohout:-)) Doufám, že k nám nezavítá soused s malorážkou, aby se zbavil ranního buzení. Tohle je čistokrevný Maransák, jiné jméno nemá a čeká na nějaké dámy stejného plemene, zatím se musí spokojit s Hysexy a Horaly (tedy holkami těchto plemen), kterých má na krku asi dvacet.



A vzpomínka na podzim - Nikolka s tatínkem na návštěve u kamaráda a při projížďce na jeho krásné fríské kobylce:-)) Nikolka koně miluje a vždy u nějakého prohlásí ten je moc pěkný toho si musíme pořídit (no asi jako každé dítě to říká i na příšernosti typu zuzu křečci, když je náhodou vidí v televizi)



A pro doplnění našeho zvířetníku Standa intenzivně vybírá ovečky a příští týden pojedeme do Lysé nad Labem na výstavu Náš Chovatel a budeme tam obdivovat a snad i nakupovat nebo si domlouvat kuřátka, kachňátka a králíčky.