Proces líhnutí indických běžců

Protože jsem na facebooku slíbila, že nafotím prosvěcování vajec v líhni a protože s facebookem si moc netykám a nevím jak tam vložit fotky, tak jsem si řekla, že z toho udělám příspěvek na blog:-))



Tak takovýmto bazmekem prosvěcujeme:-)) Je to ostřihnutá plechovka od energydrinku, kterou jen tak lehce navlékám na starou lampičku, do které jsem předtím vyměnila úspornou žárovku 11W (abych neupekla vajíčka neúspornou).



Takhle krásně vypadá vejce po šesti dnech v líhni (normálně prosvěcíme až sedmý den, ale chtěla jsem zkontrolovat oplodněnost před prodejem násadových vajec). A vyřadila jsem z asi 32 kusů jedno jedinné "čisté".



Jiné vejce, další úhel pohledu. Velikost žilek může být odlišná u různých vajec - starší vejce se vyvíjí pomaleji, nebo i může být nerovnoměrně rozložená teplota v líhni, což bude i náš případ. Máme dost jednoduchý model, ale mnohdy je v jednoduchosti síla (a příroda si vždycky poradí:-)



Takhle už vypadá téměř 14denní vejce. Je daleko tmavší a ten nejtmavší bod uprostřed sítě žilek by se měl viditelně hýbat a být narostlý. Vzduchá bublina je jasně vidět a je zvětšená. Při dalším prosvědcení za týden už bude vejce úplně tmavé.



A tady už máme vejce, ze kterých kachňátka už nebudou...
Tohle nahoře odumřelo v prvním týdnu v líhni.



Tohle odumřelo v průběhu druhého týdne v líhni. U zárodku se vytvořila podivná vzduchová bublina a celé je to takové divné. Opět příčina neznámá.



Tohle nahoře je tzv. "čisté" vejce - neoplodněné. Jak sami vidíte je úplně prázdné. Bylo jediné z asi 32 vajec. To je velmi dobré skóre.



A tady už následuje vejce odumřelé v prvním týdnu - tady je to pravděpodobně infekce z mikropraskliny. A možná bylo dokonce "čisté".



A tady je to hodně podobné, jen s tím rozdílem, že infekce proběhla až v druhém týdnu.

Další dvě vejce jsem musela vyřadit, protože sice se v nich vyvíjel zárodek, ale byla prasklá. Prý se to dá někdy zachránit přelepením, ale já to jednou zkoušela u maransek a po dalším týdnu jsem to vejce stejně vyndala, protože se nejdřív úplně roztáhlo a byly mezi prasklinami mezery a pak se zase zatáhly, ale začalo smrdět.

Tak to byl náš líhňařský speciál. jsem docela hrdá na to, že na těch fotkách je vůbec něco vidět:-))

Přišlo opravdu jaro - kuřátka

Protože jsme si pořídili líheň a začali jsme se věnovat více drůběži, tak Vám můžu předvést líhnutí kuřátka.

Podařilo se mi to sem nahrát opačně, takže líhnutí v přímém přenosu pozpátku:-)) Tady už Nikolka třímá naše největší kuřátko. Chtěla by je chovat pořád a my se trochu bojíme, aby to s tou láskou a mazlením nepřehnala a kuřátka to přežila:-)


Tady je kuřátko vyloupnuté. Jsou to Maransky a líhli jsme je v líhni - samozřejmě. Taky jich nemáme moc, protože hodně vajíček bylo neoplodněných. Přece jen byla ještě dost zima, když jsme je tam dávali.



Tady se akorát vylouplo. Kuřátka jsou ve vajíčku strašlivě zkroucená a samozřejmě jsou mokrá, když se vylíhnou.



Ven se dostávájí i po dvoudenním boji (ale to je spíš výjimka), ale naklování 24 hodin je ještě docela normální.



Vejce nesmí být příliš vyschlé, jinak by se mučátku nepodařilo se dostat ven.



Aby se dostali ven musí si obklovat kruh kolem dokola vajíčka a pak v tomto kruhu vejce rozlomit.



Začínájí tím, že si vyklovnou malinkou dírku, kterou pak ty další hodiny dýchají - to je vidět na vajíčku vpravo.


Další lihňařský seriál bude o kachnách, už nám začaly nést indičtí běžci i pižmovky, tak jim první vajíčka beru a budu plnit líheň. Ty další pak necháme vysedět pižmovkám.

Po dlouhé pauze - novinky ze dvora

Tak i přes mé původní předsevzetí, že se budu snažit abych napsala alespoň jeden příspěvek měsíčně, to prostě nějak nevyšlo. Ono ani teď úplně nevím o čem psát, pořád se děje to samé a pořád je spousta práce, ale zase po delší době a problémech s notebookem se mi podařilo přimět software k mobilu se nainstalovat a tak mohu stahovat fotky aspoň z mobilu. Bylo to tedy nervy drásající, ale vydržím hodně:-))) Foťák nemůžu najít...

Tak jsem si pro Vás připravila pár fotek ze dvora (i když to bylo nastavené na malé rozlišení a není to nic moc)

K obyvatelům dvora patří čtyři kočky - myšilovky. Tři jsou přivezené programově, originál česká mourovaná pojmenovaná Máma kočka a její dvě koťata (na fotce nevyfotitelný Kubík. Nevyfotitelný proto, že se snaží mazlit s objektivem:-), černý Mikýsek je taky téměř nevyfotitelná, ta se zase promtně odebrala na nejbližší strom. K těm se přidalo už na podzim jedno špatně chodící a dost zubožené černé kotě, které jsme neměli to srdce vyhodit a zůstalo na krmení v polodivokém stavu. Jmenuje se Anička (pojmenovala Nikolka po své kamarádce).



Kočky ale vůbec nejsou nejdůležitějšími obyvateli dvora, i když jejich zásluha na deratizaci je zcela evidentní. Po jejich příchodu nastal totální masakr všeho živého ve vhodné velikosti.

Další masakristi jsou na snímku indičtí běžči - ty zase masakrují slimáky a to spolehlivě. Bohužel nám jeden oslepl (pravděpodobně na nějaký druh zákalu) a tak zatím marně sháníme nového, aby nebylo moc kačenek na jednoho kačera. Přijímáme již záznamy na letošní kachňata, takže pokud Vás trápí zahrada plná slimáků, tak se ozvěte. Na rozdíl od mnoha jiných jsme u svých divoce zbarvených schopni rozeznat co bude kachna a co kačer již v několika týdnech, dávno před přepeřením. Hlavně kvůli nim si přeju k narozeninám líheň, protože indičtí běžci opravdu špatně sedí na vejcích a přitom jich snesou strašnou spoustu.



Nejen běžci ale brouzdají po dvoře. V současnosti na něm žije dalších asi 15 pižmových kachen a odrostlých káčat a jeden táta kačer...




...a dalších 25 je jich ve chlévě kvůli zimě. Ze všech necháme pár zájemců vybrat si do chovu a zbytek půjde na zabití a prodej, tak během měsíce.



Zvěřinec se utěšeně rozrůstá i do králíkárny. Zatím je tu Ušáček sám, ale už mu hledáme holku, aby z něj (jak Nikolka říká) mohl být táta králík. Takže pokud někdo máte pěknou mladou holku Novozélandského bílého sem s ní:-))



A jako poslední je tu pán celého dvora a tvorstva, no s kačerem napůl, ale nějak si "do zelí" nelezou, nás úžasný a majestátní kohout:-)) Doufám, že k nám nezavítá soused s malorážkou, aby se zbavil ranního buzení. Tohle je čistokrevný Maransák, jiné jméno nemá a čeká na nějaké dámy stejného plemene, zatím se musí spokojit s Hysexy a Horaly (tedy holkami těchto plemen), kterých má na krku asi dvacet.



A vzpomínka na podzim - Nikolka s tatínkem na návštěve u kamaráda a při projížďce na jeho krásné fríské kobylce:-)) Nikolka koně miluje a vždy u nějakého prohlásí ten je moc pěkný toho si musíme pořídit (no asi jako každé dítě to říká i na příšernosti typu zuzu křečci, když je náhodou vidí v televizi)



A pro doplnění našeho zvířetníku Standa intenzivně vybírá ovečky a příští týden pojedeme do Lysé nad Labem na výstavu Náš Chovatel a budeme tam obdivovat a snad i nakupovat nebo si domlouvat kuřátka, kachňátka a králíčky.