neděle 13. března 2011

Přišlo opravdu jaro - kuřátka

Protože jsme si pořídili líheň a začali jsme se věnovat více drůběži, tak Vám můžu předvést líhnutí kuřátka.

Podařilo se mi to sem nahrát opačně, takže líhnutí v přímém přenosu pozpátku:-)) Tady už Nikolka třímá naše největší kuřátko. Chtěla by je chovat pořád a my se trochu bojíme, aby to s tou láskou a mazlením nepřehnala a kuřátka to přežila:-)


Tady je kuřátko vyloupnuté. Jsou to Maransky a líhli jsme je v líhni - samozřejmě. Taky jich nemáme moc, protože hodně vajíček bylo neoplodněných. Přece jen byla ještě dost zima, když jsme je tam dávali.



Tady se akorát vylouplo. Kuřátka jsou ve vajíčku strašlivě zkroucená a samozřejmě jsou mokrá, když se vylíhnou.



Ven se dostávájí i po dvoudenním boji (ale to je spíš výjimka), ale naklování 24 hodin je ještě docela normální.



Vejce nesmí být příliš vyschlé, jinak by se mučátku nepodařilo se dostat ven.



Aby se dostali ven musí si obklovat kruh kolem dokola vajíčka a pak v tomto kruhu vejce rozlomit.



Začínájí tím, že si vyklovnou malinkou dírku, kterou pak ty další hodiny dýchají - to je vidět na vajíčku vpravo.


Další lihňařský seriál bude o kachnách, už nám začaly nést indičtí běžci i pižmovky, tak jim první vajíčka beru a budu plnit líheň. Ty další pak necháme vysedět pižmovkám.

středa 2. března 2011

Stavební práce na statku a návštěva na Kopanicích

Jak se trochu oteplilo, tak jsme se pustili do podlah. Tady už je vidět stávající fáze, přes betonové patky jsou položené trámy 8x14, mezi ně do výše patek půjde nasypat liapor, který máme slíbený od faráře:-)) A pod podlahou bude vzduchová vrstva, která je propojená přes dvě místnosti odvětrávaná do pece na chleba (uzavíratelně). Mezi beton a trámy ještě přijde mirelon s fólií (kousky) a pak opětmirelon na trámy pod palubky - a když píšu palubky myslím pořádné paluby - máme výšku nějakých 4,4 cm:-))



A takhle úchvatně vypadal Standa u těch trámů, když ještě byly venku. Bohužel jsem ho nezvládla vyfotit s motorovou pilou, protože mi došla baterka v mobilu. Ale musím říct, že když se farmář pouští do tesařiny, tak zásadně motorovou pilou:-)) A šlo mu to moc pěkně - s chirurgickou přesností.



O víkendu jsme se jeli podívat na kamarády - já a Nikolka - a na školení ovocnářů v Hostětíně - Standa. Obojí jsme zvládli v jednom místě. Předali jsme chovné kachny a my s kamarády a dětmi jsme se podívali ještě k jiným kamarádům na Slovenskou hranici na pravé kopanice. Nejsem si jistá malým nebo velkým "k" - budu se tedy držet malého:-))

Počasí nám panovalo veskrze předjarní. Tak jsme celou sobotu strávili venku.
Na fotce krásný kopaničářský domeček ve fázi rekonstrukce. Přišla jsem si jako doma:-(( V popředí nejkrásnější dítě na světě - Nikolka.



Takovéhle kupy sena se u nás hned tak nevidí. Zcela vzorné:-)



Koně a oslík v jarním slunci. Za nimi výhled do údolí. Vysokobřezí kravky a koza s kůzlaty jsou zavřené v chlévě, který jsem zapoměla vyfotit.



A u štítu si povšimněte kadibudky s nejkrásnějším výhledem široko daleko - směrem přes koně na kopce a do údolí.



Na první pohled veliká romantika, na ten druhý velmi tvrdý kraj a navíc v okolí povětšinou jen chalupáři. Škola a školka strašně daleko a v zimě problematická dostupnost. Ale obyvatelé této kouzelné chaloupky vypadají šťastně a spokojeně.