Stavební práce na statku a návštěva na Kopanicích

Jak se trochu oteplilo, tak jsme se pustili do podlah. Tady už je vidět stávající fáze, přes betonové patky jsou položené trámy 8x14, mezi ně do výše patek půjde nasypat liapor, který máme slíbený od faráře:-)) A pod podlahou bude vzduchová vrstva, která je propojená přes dvě místnosti odvětrávaná do pece na chleba (uzavíratelně). Mezi beton a trámy ještě přijde mirelon s fólií (kousky) a pak opětmirelon na trámy pod palubky - a když píšu palubky myslím pořádné paluby - máme výšku nějakých 4,4 cm:-))



A takhle úchvatně vypadal Standa u těch trámů, když ještě byly venku. Bohužel jsem ho nezvládla vyfotit s motorovou pilou, protože mi došla baterka v mobilu. Ale musím říct, že když se farmář pouští do tesařiny, tak zásadně motorovou pilou:-)) A šlo mu to moc pěkně - s chirurgickou přesností.



O víkendu jsme se jeli podívat na kamarády - já a Nikolka - a na školení ovocnářů v Hostětíně - Standa. Obojí jsme zvládli v jednom místě. Předali jsme chovné kachny a my s kamarády a dětmi jsme se podívali ještě k jiným kamarádům na Slovenskou hranici na pravé kopanice. Nejsem si jistá malým nebo velkým "k" - budu se tedy držet malého:-))

Počasí nám panovalo veskrze předjarní. Tak jsme celou sobotu strávili venku.
Na fotce krásný kopaničářský domeček ve fázi rekonstrukce. Přišla jsem si jako doma:-(( V popředí nejkrásnější dítě na světě - Nikolka.



Takovéhle kupy sena se u nás hned tak nevidí. Zcela vzorné:-)



Koně a oslík v jarním slunci. Za nimi výhled do údolí. Vysokobřezí kravky a koza s kůzlaty jsou zavřené v chlévě, který jsem zapoměla vyfotit.



A u štítu si povšimněte kadibudky s nejkrásnějším výhledem široko daleko - směrem přes koně na kopce a do údolí.



Na první pohled veliká romantika, na ten druhý velmi tvrdý kraj a navíc v okolí povětšinou jen chalupáři. Škola a školka strašně daleko a v zimě problematická dostupnost. Ale obyvatelé této kouzelné chaloupky vypadají šťastně a spokojeně.

Ze dvora - kačeny a kočeny

nevím jak to ostatní dělají, ale mne se prostě nedaří vyfotit detailní záběry našich indických běžců. protože už začínáme brát záznamy na jarní líhnutí, tak jsem chtěla udělat profilový příspěvek rodičům ... Je pravda, že foťák už delší dobu nemůžu najít, tak fotím jen na mobil a tak pořádný zoom prostě neudělám.

Tak to zkusím i takto na dálku.



Nejkrásnější kačenky jsou Hnědka a Hnědule, které nejsou skoro ani vidět (uprostřed a vlevo vzadu). Mají nádhernou typickou kresbu (i zobáku a nohou) a výborné držení těla. To Bělka (v pravo vzadu), Světlana (druhá zleva) a Stříbra (první z leva) nám trochu přidělaly starosti jak zesvětlaly. Jinak v typu jsou krásné, ale Bělka je na hranici vyloučení z divokého zbarvení, kvůli bílé pod zobákem (v Anglii nepřípustné, u nás nevím). Světlana je pěkná, ale trochu svělejší. A Stříbře se udělaly na bocích pod ocasem stříbrné plotny. Naštěstí všechny zachovávají typickou divokou kresbu i znaky a zbarvení zobáku a nohou.

Kačeři jsou na tom podobně - Slepýš (zády) po přeléčení infekce očí opět trochu vidí a paradoxně (nebo taky typicky a naschvál) je v barevném rázu nejlepší. Má nejvybarvenější náprsenku i nádherně vyvinuté perlení zad a boků. Kvůli jeho hendikapu mu asi necháme jenom Světlanu, která se od něj beztak nehne. Tlusťoch (vpravo) se nám v karanténě hodně zakulatil a už připomíná spíš kachnu divokou - doufáme, že to vyběhá. Jinak je moc pěkný, jen mu přes zimu vybledla náprsenka. Taky mu pořádně dává zabrat Mlaďoch (uprostřed), který má nejdelší krk a je zdaleka nejdrzejší. Ten půjde do chovného kmenu z hnědýma holkama. Sám má kresbu docela pěknou, jen čekám jak se mu vyvine náprsenka (trochu se bojím jemné bílé kresby, která je tam naznačená) - jejich mladé bychom si rádi vybrali na podzimní až jarní výstavy na ohodnocení. (Já teda osobně moc věřím i Slepýšovi a Světlaně, myslím, že z jejich spojení by mohli být pěkní v typu i barvě - byď trochu světlejší).



No snad jsem to nepřehnala:-) Pro většinu běžných chovatelů je asi nejdůležitější úplně něco jiného - a to je jejich schopnost sežrat cokoliv živé (nejen slimáky). To se jim v tomhle ročním období moc nedaří, ale statečně to zkouší a hledají a slupnou cokoliv. Taky jsou strašně hluční:-))



Ale asi to nebude kvůli strachu z kachen, proč se kočky odebraly na střechu přístavku a tam se nahřívaly. A samozřejmě se stihly poškádlit.



A tady ukázka z dalšího chovného programu - pižmovka domácí - omladina, uprostřed máma kachna a vpravo vzadu budoucí otec klanu z jiného chovu. V současnosti doprodáváme kačery (kačenky už jsou všechny zamluvené a další musejí dorůst) a snažíme se vyhnout tomu, abychom je museli zabíjet (k malé radosti našich zákazníků, kteří se na ně už moc těší).
Ale většina z nich je tak pěkná, že by jich na pekáč byla škoda.

Po dlouhé pauze - novinky ze dvora

Tak i přes mé původní předsevzetí, že se budu snažit abych napsala alespoň jeden příspěvek měsíčně, to prostě nějak nevyšlo. Ono ani teď úplně nevím o čem psát, pořád se děje to samé a pořád je spousta práce, ale zase po delší době a problémech s notebookem se mi podařilo přimět software k mobilu se nainstalovat a tak mohu stahovat fotky aspoň z mobilu. Bylo to tedy nervy drásající, ale vydržím hodně:-))) Foťák nemůžu najít...

Tak jsem si pro Vás připravila pár fotek ze dvora (i když to bylo nastavené na malé rozlišení a není to nic moc)

K obyvatelům dvora patří čtyři kočky - myšilovky. Tři jsou přivezené programově, originál česká mourovaná pojmenovaná Máma kočka a její dvě koťata (na fotce nevyfotitelný Kubík. Nevyfotitelný proto, že se snaží mazlit s objektivem:-), černý Mikýsek je taky téměř nevyfotitelná, ta se zase promtně odebrala na nejbližší strom. K těm se přidalo už na podzim jedno špatně chodící a dost zubožené černé kotě, které jsme neměli to srdce vyhodit a zůstalo na krmení v polodivokém stavu. Jmenuje se Anička (pojmenovala Nikolka po své kamarádce).



Kočky ale vůbec nejsou nejdůležitějšími obyvateli dvora, i když jejich zásluha na deratizaci je zcela evidentní. Po jejich příchodu nastal totální masakr všeho živého ve vhodné velikosti.

Další masakristi jsou na snímku indičtí běžči - ty zase masakrují slimáky a to spolehlivě. Bohužel nám jeden oslepl (pravděpodobně na nějaký druh zákalu) a tak zatím marně sháníme nového, aby nebylo moc kačenek na jednoho kačera. Přijímáme již záznamy na letošní kachňata, takže pokud Vás trápí zahrada plná slimáků, tak se ozvěte. Na rozdíl od mnoha jiných jsme u svých divoce zbarvených schopni rozeznat co bude kachna a co kačer již v několika týdnech, dávno před přepeřením. Hlavně kvůli nim si přeju k narozeninám líheň, protože indičtí běžci opravdu špatně sedí na vejcích a přitom jich snesou strašnou spoustu.



Nejen běžci ale brouzdají po dvoře. V současnosti na něm žije dalších asi 15 pižmových kachen a odrostlých káčat a jeden táta kačer...




...a dalších 25 je jich ve chlévě kvůli zimě. Ze všech necháme pár zájemců vybrat si do chovu a zbytek půjde na zabití a prodej, tak během měsíce.



Zvěřinec se utěšeně rozrůstá i do králíkárny. Zatím je tu Ušáček sám, ale už mu hledáme holku, aby z něj (jak Nikolka říká) mohl být táta králík. Takže pokud někdo máte pěknou mladou holku Novozélandského bílého sem s ní:-))



A jako poslední je tu pán celého dvora a tvorstva, no s kačerem napůl, ale nějak si "do zelí" nelezou, nás úžasný a majestátní kohout:-)) Doufám, že k nám nezavítá soused s malorážkou, aby se zbavil ranního buzení. Tohle je čistokrevný Maransák, jiné jméno nemá a čeká na nějaké dámy stejného plemene, zatím se musí spokojit s Hysexy a Horaly (tedy holkami těchto plemen), kterých má na krku asi dvacet.



A vzpomínka na podzim - Nikolka s tatínkem na návštěve u kamaráda a při projížďce na jeho krásné fríské kobylce:-)) Nikolka koně miluje a vždy u nějakého prohlásí ten je moc pěkný toho si musíme pořídit (no asi jako každé dítě to říká i na příšernosti typu zuzu křečci, když je náhodou vidí v televizi)



A pro doplnění našeho zvířetníku Standa intenzivně vybírá ovečky a příští týden pojedeme do Lysé nad Labem na výstavu Náš Chovatel a budeme tam obdivovat a snad i nakupovat nebo si domlouvat kuřátka, kachňátka a králíčky.

Pražský biojarmark

Všechny srdečně zveme na biojarmark - 17. a 18.9 na Toulcově dvoře. I přes to, že moc nevíme co tam budeme prodávat, vzhledem k tomu jak to vypadá a dopadá u nás na poli.



P.S. - Rozhodně ale budeme mít první bioburčák v Čechách:-)) Tedy bude moravský!

Optimismus

Tak jsem si všimla, že ten náš blog vypadá strašně depresivně - buď je sucho, nebo mokro nebo sněží v říjnu:-(, ale tak to tu nevypadá. Všechny ostatní dny se tu vesele pracuje, slepice kdákají, kachny se plácají v bahně, kočka se mrouská sotva jí trochu odrostly koťata. Nikolka roste a natírala dveře na jasně oranžovou - tedy s mou vydatnou pomocí.





I když to není moc vidět tak okna jsou světle zelená:-)) Na návsi z nich určitě mají radost a malá okénka ve štítě zůstanou dřevěná - ty budeme vsazovat v nejbližší době. Už jsou připravená. Oprava štítové stěny bude asi zajímavá akce - použijeme staré vnitřní omlácené omítky, smícháme je s hašeným vápnem a tím opravíme díry a celé to přelíčíme řídkou vápennou kaší.



A uvnitř se kluci dost snažili a stěny jsou téměř připravené, zítra a pozítří budeme vyvážet část podlah, abychom měli na víkend místo na omítky. Zatím to stíháme krásně.



A tady je již víc než 14 dní starý vzorek omítky - na jílový podhoz, který má zpevnit starý podklad - je nanesená omítka, která původně vypadala jako hodně písková...
Ani se nehne, je to tvrdý a drží to jak helvétská víra. Kvůli zbytkové vlhkosti a vzlínání zemní vlhkosti jsme zvolili variantu omítek bez slámy nebo slupek (aby to nezačalo plesnivět).



Takže akce tento týden platí, zatím se žádné davy nehlásí, ale doufáme, že to se ještě změní. Lehčí práce je také dost - v bylinkách, natírání dalších oken - nemusí všichni kopat jíl:-)) nahazování taky není taková dřina ...

Povodně II - na poli

Tento příspěvek už asi nepotřebuje ani komentář - příjezd k poli. Voda se val směrem do vsi.


Vjezd na pole.


Tohle byly brambory - voda se nevešla do hrůbků a vytvořila si nová koryta a samozřejmě brambory vyplavila.


Plave mrkev i řepa...


A plavou i dýně a rajčata.



Co přežije nikdo neví.

Povodně a asi konec nadějí na úrodu

Tak se nám to zase nevyhnulo - letošní rok je takovým velkým testem odhodlání hospodařit - a v souladu s přírodou tuplem - protože nám příroda předvádí, že už nás asi má plné zuby a žádný soulad už nebude.

Začalo to vtipně a nevinně včera odpoledne - Standa se naštval a v té největší průtrži mračen šel čistit okap.


Ráno už jsme plnili igelitky pískem. Samozřejmě čas vzít foťák do ruky, byl až po jejich naplnění. Písek nám skoro došel. No prostě bomba.


Dvůr se nám povedlo docela dobře zahradit, takže voda na mlátku a na zápraží rychle klesla, ale všechno šlo okolo domu druhou stranou. Dokonce tam príštila voda z přípojky kanalizace.


A malá hádanka - kde končí rybník a kde začíná tráva a zahrady:-((


A tady důvod všeho neštěstí - voda tekoucí do vsi z polí se nevešla do rybníka a šla vrchem.


Hasiči ráno odjeli na slavnost do vedlejší vsi a před tím na nás pobaveně koukali jak s babičkou plníme igelitky, pak dorazil Standa ze statku a aspoň se to zrychlilo.

Starosta jel kolem autem a ani nevystoupil, celá vesnice se přišla podívat neboť nic nepotěší Čecha víc než cizí neštěstí...
No prostě supr ráno.
Naštěstí naši předkové mali dost rozumu a dům má od zápraží do úrovně obytných místností dva schody, takže se vlastně nic nestalo.

V dalším pšíspěvku bude pole a okolí.